Můj životní příběh, nejen o rakovině prsu (čl.9)

20. října 2009 v 22:20 | Ivana Horáková |  Kniha
Kapitola devátá
Radioterapie (ozařování)
" Nejšťastnější je ten, kdo má nejméně žádostí." Buddha

Poslední čtvrtina mé léčby začala 20.12., kdy jsem se odebrala do onkologického oddělení motolské nemocnice a tam mě zaměřovali ozařovacími přístroji, kreslili mi na hrudník značky. Léčbu ozařováním jsem si představovala tak, že si lehnu, zapnou nade mnou nějaký přístroj, který bude pálit a svítit červeně, a zase odejdu. Ale ono to není tak jednoduché. Lékař znovu vše hodnotí, počítá odkud a kam bude tkáň ozařovat, potom s vámi pohovoří a předá vás svým kolegům, kteří umí s přístroji zacházet, a kteří nesmí nic splést a musí přístroje nastavovat pro každého podle individuálního plánu. Měla jsem zájem se dozvědět, jakým způsobem ozařování škodí organismu. Lékař mi sdělil, že při rakovině prsu nebývá člověku špatně od žaludku, že jen může být postižená buď oblast plic nebo srdce, podle toho který prs je ozařován. U pravého prsu se stává pouze ze 4 % , že může dojít k plicnímu onemocnění, nevím už jakému, které se dá lehce vyléčit. Nic takového jsem si ale nepřipouštěla. Člověk chodí do své ozařovny mezi své zdravotní sestry i bratry a mezi své spolupacienty denně. Mně bylo určeno pětadvacet ozáření větší plochy hrudníku kolem nádorů a sedm ozáření přímo do centra obou nádorů hloubkově. Před tímto hloubkovým ozářením lékař znovu označí na kůži rozsah ozařované tkáně. Na mém hrudníku vznikla radioterapií nejprve červená plocha od hrudní kosti přes prs až téměř po lopatku. Byl to obdélník asi 15x 20 cm. Při hloubkovém ozařování, kdy už došlo ke značnému spálení kůže, byl označen obdélník asi 8 x 10 cm. Značky, které vám nakreslí se nesmí smazat a tak si každý večer malujete fixou na kůži čárky a křížky. Před ozářením musí být kůže suchá nenamazaná, ale po něm je nutné ošetřit kůži krémem. Já jsem používala svoje oblíbené oleje. Měla jsem buď štěstí, že mám odolnou kůži, nebo to zařídily oleje, a začala jsem trpět pálením až při hloubkovém ozařování. Sám jeden zdravotní bratr se divil a ptal se: " Čím to mažete, že to máte tak pěkný?" Když jsem mu řekla, že panenským rostlinným olejem, divil se, jako by nevěděl, že olej je také tuk. Je zajímavé, že všichni vychvalují vepřové sádlo, ale nikdo si neuvědomuje, že rostlinný olej má mnohem větší podíl nasycených i nenasycených mastných kyselin a vitamínů, které kůži prospívají více než obyčejné vepřové sádlo. Sádlo navíc snadno žlukne.
Na ozařování jsem tedy chodila denně kromě víkendů dvaatřicet dní od 9.1. do 28.2.07. Byla v tom pauza vlivem poruchy přístroje a také vlivem nemoci, která mě skolila hned zpočátku a hodně mě vyděsila, protože mně při ní bylo na umření a já jsem si myslela, že ji  způsobilo ozařování a že tohle tedy opravdu nesnesu!!!!
Postihla mě horečka, zvracení ale zároveň i průjem. Možná jste zažili pořádnou střevní chřipku, kdy člověk neví, jestli má do záchodové mísy strčit hlavu nebo zadek a zjistí, že je nejpraktičtější sedět na záchodové míse s kbelíkem na klíně. Později jsem slabostí na záchodě omdlévala. Nezbývalo než si dát do postele igelit a osušku, plenu do kalhot a kýbl k posteli, abych mohla stonat vleže. Sténala jsem a nemohla dostat do sebe žádný prášek, protože mi ho žaludek vrátil. Nezabíral ani osvědčený heřmánek. Přesto jsem se snažila pít, abych nebyla dehydrovaná a druhý den po odporné noci jsem sháněla lékaře z radioterapie, abych se ho zeptala, jestli to může být reakce na začátek ozařování. Po usilovném shánění jsem s lékařem mluvila a nevíte, jak se mi ulevilo, když mě ujistil, že jsem musela někde chytit střevní chřipku a protože jsem oslabená onkologickou léčbou, má nemoc tak silný účinek. Psychicky se mi sice ulevilo, ale fyzicky jsem byla na dně. Zatelefonovala jsem svému praktickému lékaři, aby mi poradil jak s nemocí bojovat. Jeho uklidňující hlas byl jako pohlazení a pojala jsem důvěru, že všechno zase přejde. Jirka mi k němu běžel pro recepty na nějaké čípky a léky. Ležela jsem jako lazar, vyschlá jak treska a žaludek a břicho jsem měla nafouklý jak balón. Popíjela jsem jen brčkem čaje, ale i ta slza tekutiny šla ven. Když se asi po dvou dnech žaludek a střeva uklidnily, učila jsem svůj žaludek přijímat jídlo. V tom mě radila po telefonu moje milá přítelkyně Jana, a já postupovala přesně podle návodu z nějaké její chytré knihy. Předávám Vám tímto své zkušenosti, abyste si uměli poradit v případě takhle ohavné chřipky.
Proti dehydrataci:
Až to jde, tak pít směs: 1 lžička soli a 8 lžic cukru do 1 l převařené vody. 150 ml této směsi pít každých 15 min. tj. 1l vypít za 2 hod.
Pro chuť k jídlu:
po 24 hod. - banány, vařená rýže, jablka, nasucho topinky z bílého chleba bez vlákniny. Jíst v pravidelných intervalech
po 48 hod. - vařené brambory, zelenina (mrkev, pórek...), vajíčka nejlépe v polévce (kmínová)
Nakonec můžeme jíst mléko a mléčné výrobky
Denně popíjet 2 šálky malinového čaje (patrně kvůli vysokému obsahu biotinu) nebo po troškách 3 šálky zázvorového čaje.
Takže nemoc jsem během týdne překonala s poměrně dlouhým následným dietním klidem. Nyní mě již nemohlo nic zastavit v mém uzdravovacím procesu a zvesela jsem se každý den nechala ozařovat. Každý den jsem asi na dvě minuty ulehla polonahá na lůžko, sestra vložila moji ozařovací destičku do přístroje a odešla. Velké monstrum se pak dalo do pohybu, zavrčelo na mě z jedné strany a pak z druhé a bylo hotovo. V čekárně jsme se už znaly, my ozařované ženy, a některé jsme si spolu povídaly. Byly tam babičky i mladé, všechny jsme měly podobný osud a braly vše v klidu. Při pohledu na holohlavé děti, které také docházely se svými maminkami na tuto léčbu a některé tam přivážely i na vozíku, jsem cítila, hlubokou úctu k matkám a otcům, které mají děti onkologicky nemocné. Přemýšlela jsem, po kom a jaký převzaly tyto děti dluh, jestli by jim Viilma pomohla k uzdravení, jaká je těchto dětí rodinná konstelace, jestli se tímto způsobem neobětovávají v zájmu lásky ke svým rodičům a v duchu jsem si je představovala jako uzdravené. Krevní obraz při ozařování byl kontrolován a vždy jsem ho měla v pořádku. Na závěr lékař napsal zprávu pro moji  ošetřující lékařku na onkologii. Při rozloučení s ním jsem měla připravenu řadu otázek. Chtěla jsem se dozvědět co nejvíce o tom, co mohu já sama udělat pro to, aby se mi nemoc nevrátila. "Na internetu jsem se dočetla, že k ničení zhoubných buněk pomáhá infrasauna? Je to Pravda? Také se doporučuje reflexologie! Mohu se nechat očkovat?" ( Měla jsem plán, že se nechám očkovat proti chřipce, žloutence, klíšťové encefalitidě, abych byla co nejvíce ušetřena dalším ošklivým zkušenostem s nemocemi a mohla se těšit z dobrého zdraví). Na všechny mé dotazy pan doktor odpověděl negativně a já se lehce osypala při vzpomínce, že mi v průběhu léčby kamarádka prováděla reflexologii na chodidlech a svůj prs jsem ozařovala infralampou, naštěstí jen asi dvakrát. Pan doktor důrazně prohlásil, že chemoterapie a ozařování je kromě některých náročných operací nejhorší zákrok v celé medicíně. Imunitní systém se obtížně a dlouho vzpamatovává a velmi kolísá odolnost organismu. Očkování, by mohlo přinést velké komplikace. S panem doktorem jsem se rozloučila, a přestože mi byl velmi sympatický, za ním i za celou budovou onkologického oddělení jsem pevně zavřela dveře.
Pochopitelně, že jsme patřičně oslavili konec mojí léčby a šli jsme na dobrou večeři do dobré restaurace. Nevím, které štěstí bylo v mém životě větší, jestli při narození mých dětí, nebo teď po skončení léčby. Teď mě čekaly jen kontroly nejen krve, ale i sonografie a rentgeny celého těla včetně kostí, srdce, plic atd. Stejně tomu tak bylo na začátku léčby, téměř před rokem.  Věděla  jsem, že se budu jen trochu bát každý čtvrt roku před sonografií a mamografií. Byl mi předepsán lék Tamoxifen, který má zabraňovat působení estrogenu na tkáň prsou.  Protože jsem neměla ani dělohu ani vaječníky,  nemusela jsem podstupovat další operaci, hysterektomii. Tato operace by  měla být u žen s rakovinou prsu provedena, neboť zde na ženských orgánech by se lehce nemoc mohla zopakovat. Zkrátka z ženy se stane trochu muž obzvláště, když přijde o jeden nebo oba prsy. Já jsem se však cítila i nadále hodně žensky, byla jsem aktivní jako dřív a chopila jsem se, sice uvážlivě, plnění svých manželských, mateřských i babičkovských povinností. Do práce jsem se vrhla už v lednu 2007 a po celou dobu ozařování jsem už pracovala. Zvolnila jsem však a už neprovádím masérskou činnost a věnuji se pouze kosmetice a to jen dva a půl dne v týdnu. Velmi mi to vyhovuje pro psychickou a fyzickou pohodu, mám čas nabrat sílu do další práce. Je třeba šetřit operovanou ruku, která se projevuje ještě dlouho po operaci brněním a ztrnulostí, neboť byly přeťaty nervy a trvá velmi dlouho než dorostou. Také má člověk problémy s kůží obzvláště sliznicemi. Hlavně sliznice pohlavních orgánů trpí oděrkami a prasklinami a je stále co ošetřovat. Nehty se lámou a štěpí, mají na sobě hrbolky, vlasy mi začaly růst, ale kudrnaté. V dubnu už jsem musela sundat paruku, protože mně v ní bylo příliš horko. Přes narostlé vlasy hřála paruka jako čepice. Duben byl hodně teplý a já jsem se rozhodla už netrápit. Tvářila jsem se před svými klientkami se svými centimetrovými vlasy, že jsem změnila image. Byla jsem tak nadšená z mých nových vlasů, že jsem se sama sobě líbila. Až později, když jsem se viděla na fotografii, vyhubovala jsem dceři, že mi neřekla, že vypadám blbě. "Ale já jsem ti to říkala, že máš ještě nosit šáteček. "Chtěla jsem ti nějaký nový ušít, a ty ses zlobila, že už máš těch šátečků dost!" odpověděla mi Míša. Jak lehce člověk zapomene!
V mém novém životě s novými vlasy jsem začala plánovat, že budu chodit cvičit, plavat, jezdit na výlety a těšila jsem se na pobyt na chalupě i na dovolenou s přáteli. Na dovolené v červenci 2007 jsem jezdila po Novohradských horách na kole, chodila na túry a byla jsem jako znovuzrozená. Všechny malé bolístky, které mě občas postihovaly bylyzanedbatelné nicotnosti. Přála jsem si sice jet k moři, ale dohodli jsme se s Jirkou, že léto 2007 prožijeme raději na chaloupce a doma v Česku, abych si zvykala pomalu na nový život. Jirka mi slíbil pobyt na Kanárských ostrovech v květnu r. 2008. Nejsem si ale jistá, jestli to myslel vážně. Budu mu muset jako vždy připomínat jeho slib. Případně si zařídím dovolenou u moře sama s kamarádkou nebo dcerou. Myslím, že mi koupání v moři velmi prospěje. Mořská voda je, jak je všeobecně známo, velmi hojivá na kůži i na celkové ozdravění těla. Jenom toho slunce nesmí být moc. Schovám se pod slunečník a za poledne budu raději doma. Teď jsem se těšila na nový prožitek a to pobyt v lázních.
Mám vše za sebou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 APawincunc APawincunc | E-mail | Web | 9. října 2018 v 3:01 | Reagovat

Pression arterielle  est comment dur  votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment  pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent  perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque  culture  votre  determination  bat, il pompe le sang  par de  vos arteres a la  flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-cialis-black/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.