Co si přeji k Vánocům

17. prosince 2010 v 15:17
Přiznám se, že mě toto téma nejprve udivilo jednoduchostí. Taková témata jsme dostávali na základní škole: " Moje oblíbená kniha, Můj příběh z prázdnin, Moje rodina, a pod." Posléze, jsem začala o tématu přemýšlet jinak než materialisticky a při různých mých pracovních aktivitách, setkávání se známými a přáteli a přípravách na Vánoce jsem si uvědomila, že je třeba apelovat na klid a pohodu o Vánocích daleko více než dřív, že je třeba vymanit se ze zaběhlých materialistických předvánočních rituálů dnešni doby.
To že  Vánoce jsou původně oslava narození Ježíše a tudíž doba radosti, přátelskosti, vstřícnosti, setkávání, přejícnosti a lásky nejen k bližnímu, ale ke všem lidem, jsme jaksi pozapomněli.
Moje přání je tedy prosté, ale nesplnitelné. Vraťme se alespoň duchovně do světa nedostatku, kdy lidé zdobili stromeček červenými pentličkami, ořechy a jablíčky. Představme si, jak děti přiběhly dychtivé a prochladlé ze sněhu a těšily se na to, co jim Ježíšek přinesl pod stromeček. Našly tam dřevěnou hračku, o které nevěděly, že jí vyřezal tatínek, našly tam teplé rukavice, o kterých nevěděly, že je upletla maminka. Štědrý večer prožívaly při svíčkách, u dřevěného čistého stolu nad prostou večeří a trochou vánočního cukroví ve formě křížal, perníčků a možná i sladkých bonbónků. Dospělí si s nimi povídali, zpívali koledy, kočka vrněla blahem u kamen a pes byl radostí bez sebe, že jsou všichni pospolu.
Dnes jsem přišla  zdeptaná z naší pošty, kde jsem zažila tak nezdravou atmosféru, tolik negativních emocí i duševních poruch lidí, že jsem začala uvažovat o tom, že se odstěhuju na naši malou chaloupku k lesu. Budu tam žít mezi dalšímí asi šestisty vesničany, odloučená od městské civilizace a bude mi blaze. Až tak může v předvánočním čase člověk vyhořet. Jedině  pomyšlení na to, že zítra odjíždím koncertovat se sborem na svou rodnou Moravu mě přimělo k návratu ztracené jistoty.
Těším se na setkání s mými příbuznými, těším se z toho, že snad svým zpíváním dokážu přimět lidi k zamyšlení, zastavení, že je potěším a uklidním v  předvánočním shonu.
Věřím že kostely, kde budeme zpívat budou plné mírumilovných, laskavých a usměvavých lidí.
Těším se na Vánoce.
Věřím, že se mi podaří vytvořit radostnou a klidnou atmosféru plné lásky a pochopení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | 17. prosince 2010 v 21:21 | Reagovat

Nádherný blog :)

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 19. prosince 2010 v 0:20 | Reagovat

Je to opravdu krásně napsané. V dnešní době se z vánoc stala bohužel jen honba za co největším množstvím dárků. Obchody prezentují vánoční zboží mnohdy už od srpna a většina přitom opravdu zapomíná na samu podstatu vánoc.
Přeji krásné a pohodové vánoce :-)

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 20. prosince 2010 v 22:29 | Reagovat

Krásné. Snažím se to svým dětem udělat co nejhezčí, ale samozřejmě žijí v dnešní době a v Praze ...

4 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 21. prosince 2010 v 6:11 | Reagovat

nádhera moje přání se také nesplní bohužel, dám tě do svého žebříčku o nej. článek ;-) :-) snad tě to neurazí, ale potěší :-)

5 Žirafka Žirafka | Web | 22. prosince 2010 v 18:12 | Reagovat

Kéž by, mám stejné přání.

6 mirunkaajenka mirunkaajenka | 25. prosince 2010 v 10:14 | Reagovat

Nádhera! Já jsem letos doma jen se svojí vodicí fenečkou, manžela mám v nemocnici. Vánoce pro mě dostaly trochu jiný nádech, ale manželovi je líp a já se snažím svátky prožít, nikoli přežít. Kéž si z toho něco odnesu i do povánoční doby..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.