Můj vzor

10. prosince 2010 v 7:29 | altermater |  Povídky
V životě jsem neměla žádný velký vzor. V mém pokoji nikdy nevisely plakáty zpěváků, herců, známých osobností. Nikdy jsem z nikoho úplně nešílela a nervala si vlasy z nadšení,  že s někým právě sdílím neuvěřitelný a jedinečný zážitek. Prostě se mi jen někdo více líbil, protože  mě dokázal něčím zaujmout a nebo mě donutil k nějakému zamyšlení. Pak docházelo k tomu, že jsem se tomu dotyčnému chtěla v něčem podobat. Vzory potřebuje člověk hlavně v raném dětství, kdy se formuje jeho povaha, inteligence, dovednosti, popřípadě se může rozvíjet jeho talent a nadání. Já jsem měla v dětství vzor ve své sestře, která byla o osm let starší. Byla velmi chytrá, hodná, krásná. Byla nadaná pohybově, krásně zpívala a malovala obrázky. S ní jsem zpívala dvojhlasně písničky, když jsme spolu myli nádobí. Ona mě vodila na gymnastiku a do houslí.
Nejen v dětství, ale v celém životě však potřebuje člověk vzory. Myslím tím vzory pro celou společnost, aby lidé mohli někomu věřit, někoho ctít, na někoho se spolehnout. Pokud je lidem vzorem slušný, spravedlivý, láskyplný a upřímný člověk, může se celá společnost rozvíjet a dobře prosperovat. Takovým vzorem byl pro mě po sametové revoluci Václav Havel. Obdivovala jsem jeho statečnost, pokoru, smysl pro spravedlnost, otevřenost, láskyplnost a pevnost v postojích. Jeho pojevy měly vždycky smysl, o něčem vypovídaly, před něčím konkrétním nás varovaly. Jeho knihy a hry jsou zvláštní a vyjímečné srozumitelností a krásným zacházením se slovem. Stýská se mi rovněž po jeho milém upřímném úsměvu a jeho lidském vystupování. Samozřejmě, že i vzory mají záporné vlastnosti a nikdo není dokonalý. Dnes však máme v naší politické scéně lidi s více špatnými vlastnostmi, než dobrými. Obyčejný člověk, kterému se nechce přemýšlet o své budoucnosti,  o budoucnosti svých dětí a celého světa pak lehce podlehne a tyto špatné vzory začne napodobovat. Je třeba hledat si dobré vzory, které nelžou, nekradou. Měli by to být lidé, kteří jsou  starostliví k obyčejným lidem, nechtějí je podvádět. Je mi úzko z toho jak svět padá do propasti. Je mi zle z našich politiků a nechci je už ani poslouchat. Bojím se budoucnosti stejně jako v období komunismu v naší zemi. Přeji si, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 10:38 | Reagovat

Je to velice pěkně napsané.
Dobře se to čte, protože je to pravdivé.
Díky :-)

2 MileynQa&SmileynQa MileynQa&SmileynQa | Web | 17. prosince 2010 v 13:45 | Reagovat

krásně napsané

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 20. prosince 2010 v 22:33 | Reagovat

S odchodem Havla jsem přestala politiku sledovat. Zmizel z ní důležitý rozměr. Dodnes čtu všechny rozhovory s ním.

4 cocone cocone | 3. května 2011 v 15:50 | Reagovat

Pěkný článek. Mám hodně podobný názor jaké to člověk má se svými vzory. A s politikou jakbysmet :D. Pěkně se to čte :).

5 Ivča Ivča | 3. května 2011 v 18:59 | Reagovat

[4]: Děkuju. Jukla jsem na Váš blog. Velmi pěkně píšete. Je to čtivé, člověk se nenudí, články probouzejí zvědavost, co bude dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.