Posmrtný život

9. ledna 2011 v 15:05 |  Povídky

Posmrtný život je, když konáme dobro teď v současnosti, když žijeme.
Posmrtný život není to, že pokračujeme ve svém bytí i po své smrti buď v nebi nebo v pekle.
Je pravda, že bych si přála, aby moji pozůstalí, hlavně manžel a děti, ke mně vzhlíželi k nebi, když na mě budou vzpomínat a nebo mě prosit o radu. Nezažila jsem zatím člověka, který při vzpomínce na svého již nežijícího blízkého nevzhlédl k nebi, nebo alespoň nepozvedl k nebi ruku.
Posmrtný život je hrníček po babičce, který vezmu do ruky a v tu chvíli si na ní vzpomenu. Vybaví se mi nejprve chuť melty s mlékem, kterou jsme s babičkou snídali, když jsem byla u ní na prázdninách. Vzápětí se mi vybaví nejen babiččina tvář, ale všechno kolem ní, její postel v kuchyni, pec, okno do zahrady, stará kůlna na spadnutí, kam jsem musela i v noci chodit na záchod. Také si vybavím, jak se babičce třásla hlava, na které měla vždy i v létě šátek, aby nenastydla. Vidím její ruce, její krásné upracované ruce.
Posmrtný život je v dečce po mamince. Když jí vezmu do rukou třeba o Vánocích a dávám jí na stolek, vybaví se mi jasně, mámy tvář, ruce i hlas: " Ivanko, vezmi si to, nechci, aby to měl po mé smrti někdo cizí". Je to krásná krajková starobylá dečka z jejího mládí. Je už vetchá, ale máma ji schovávala, jako všechno ostatní až do úplného zničení. Lezlo mi to na nervy, ale za některé věci, třeba za tuhle dečku jsem vděčná.
Posmrtný život je možné cítit i na těle. Po smrti mého muže jsem cítila jeho dotyky, a slyšela jeho hlas a smích ještě dlouho při svém usínání. Obraz našeho partnera si podle mého pamatujeme po jeho smrti nejvěrněji, nejintimněji a na věky. V podstatě za svého života prožíváme kousek posmrtného života svého nejbližšího člověka. Byla to naše polovina těla i ducha, která navěky zmizela z našeho života, ale zároveň zůstala v nás.
Posmrtný život jsou rady a poznámky mého otce: " Ivanko, ty jsi tak rozumná". Nebo, když jsem byla těhotná, řekl: " Ivanko, jez všechno, na co máš chuť". Když mi umřel muž, poradil: " Ivanko ničeho se neodříkej!"
Posmrtný život je láskyplné obětí, které cítím, když vzpomínám na sestru. Tam musím dlouho ve vzpomínkách setrvat, abych si dokázala vybavit její krásu a oduševnělost. S její nemocí se vše vytratilo. Když byla nejblíž smrti, byla velmi nešťastná, nespokojená, zlobná, ukřivděná a tudíž spíše ošklivá. Ale někdy, když si zpívám třeba "Plují lodi do Triany", vidím sestru mladou, krásnou, usměvavou a hodnou, takovou jaká byla, když jsem byla malá a když jsme si zpívaly při mytí nádobí.
Tak tohle je pro mě posmrtný život. Věřím, že budu i já po své smrti dál žít v myslích a srdcích mých nejbližších.
Konejme ve svém životě dobro a budeme žít stále.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 horomysl horomysl | 20. ledna 2011 v 10:28 | Reagovat

s láskou díky

2 somebody somebody | Web | 6. února 2011 v 13:14 | Reagovat

Moc hezky napsané:) Musím souhlasit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.