Čas plyne stále rychleji

7. května 2013 v 14:51 |  Úvaha




Jako malá holčička jsem nesnášela, když babička netrpělivě přešlapovala u dveří už hodinu před tím, než jsme měli někam vyrazit. Stále nás honila, abychom byli všude včas. Bohužel se mi tato dochvilnost zakořenila do podvědomí tak, že jsem všude nejméně o 10 minut dříve, než bych měla být. Pochopitelně z toho důvodu mám problém, co s volnými minutami, které se prodlužují často o další minuty nedochvilných lidí, s kterými mám schůzku. Jsem vždy včas připravena, včas na místě, včas mám nachystanou hostinu pro návštěvu, včas přijdu do divadla, kina, na schůzku atd. Často si připadám jako nedočkavé dítě, když přešlapuji a na někoho, nebo na něco čekám. To najednou čas plyne děsně pomalu. Čas mě pronásleduje celý život. Začalo to pomalým ubýváním času při vyučovacích hodinách základní i střední školy. Jako učitelka jsem byla nucena stále sledovat hodinky, abych dodržela správně denní rozvrh. Když jsem opustila učitelské místo a pracovala v podniku s píchačkami, téměř jsem nespustila oči z hodinek. Nejprve včas píchnout, pak zjistit včas, jestli se moje děti samy doma vypravily, nasnídaly a vyrazily do školy tak, aby stihly začátek vyučování. Z práce mě, jako samoživitelku, honil čas, abych stihla nakoupit, navařit, napsat s dětmi úkoly atd. Prošla jsem řadou zaměstnání, abych děti uživila, abych jim byla schopná umožnit vzdělání. V mé poslední profesi kosmetičky a masérky zase sleduji čas. V mém plánovacím kalendáři je vše načasováno nejméně tři měsíce dopředu, zase musím být v domluvenou dobu na svém místě, zase mám stále jak se říká "oči na stopkách". Přemýšlím na stará kolena, jak si dopřát čas aspoň teď, kdy čas člověku utíká mnohem rychleji a smrt se blíží. Teď nebo nikdy! Teď je třeba myslet na sebe, získat čas jen pro sebe, pro svoje záliby, koníčky, cestování, pro svoje přátele. Mladí lidé si rychlost ubývání času ještě neuvědomují. Zdánlivě ho mají před sebou fůru, chtějí si všeho užít. Starým lidem se neuvěřitelně rychle čas krátí, proto musí zpomalit, nikam nespěchat, nenechat se rušit pohledem na hodinky, měli by si zkrátka "dát na čas". Děti nemají rády nudu, ale nemají rády ani shon. Proto milují pobyty u babiček a dědečků, kde čas plyne pomaleji, klidněji a volněji, kde je nikdo nehoní, kde se zpívají ukolébavky, čtou pohádky a hrají různé hry.

Často mě v mém věku přepadá úzkost z rychle ubývajícího času. Lékem pro mě je ale vyjít ven, mezi lidi, sledovat uspěchané a ustarané obličeje. V sounáležitosti s nimi si člověk uvědomí, že ubývání času je jediná spravedlnost na světě. Nedá se zastavit. Zastaví ho až smrt. Čas plyne pro všechny stejně rychle, všichni jednou zestárneme. Výhodou starých lidí je, že prostě zpomalit musí, protože už nemají sil nazbyt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 7. května 2013 v 15:12 | Reagovat

Člověk si s přibývajícím věkem teprve ten čas začne pořádně uvědomovat. Vzpomínám si, jak jsem se mi kdysi všechno strašně dlouho vleklo, pořád jsem se nemohla dočkat a těšila se na něco. Dneska mi připadá, že kolem mě čas pádí nadzvukovou rychlostí. A tak se pořád snažím na něco těšit, aby mi to utíkalo aspoň trochu pomaleji.
A moc pěkný článek.

2 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 7. května 2013 v 15:24 | Reagovat

Dokonale napsané!:O

3 Slávka Slávka | E-mail | 8. června 2013 v 16:01 | Reagovat

Ivano, udivuje mně, jaká jsi spisovatelka. S těmi názory na život plně souhlasím. Měj se pěkně i s celou rodinou. Zdravíme vás

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.