Život je jeden velký otazník.

5. května 2013 v 19:38 | altermater |  Úvaha

Jsem ráda, že jsem dostala možnost zamyslet se nad tématem otazník. Čím déle o tématu přemýšlím, tím více vím, že jedním velkým otazníkem je sám život jako celek. On se totiž skládá z milionů malých otazníků, které nás provází hned od prvního našeho nadechnutí, jak napsal Ludvík Aškenázy ve své básni Křik:



Člověk se narodí, a hned

kříčí.

Nikdo mu nerozumí,

ale všechny potěšil.

Tady jsem já! Řve člověk,

přišel jsem žít.

Jsem tu dobře?

Narodil jsem se u dobrých lidí?

Ve slušném století?

Nevedu náhodou žádnou válku?

Je tady zrušeno otroctví?

Mám správnou barvu

kůže?

Vhodný původ?

Smím dýchat?

Tak děkuju.


S přibývajícím věkem se množí další otazníky. První velké období otazníků je kolem tří let člověka. Malý člověk se stále ptá - proč? Rodiče jsou bombardováni otázkami svých dětí: " Proč musím jít spinkat, proč je to autíčko červený, proč si se mnou nechceš hrát, proč jdeš do práce atd. Jak děti rostou mají stále složitější otázky, někdy na ně ani rodič neumí odpovědět. V pubertě, kdy dochází k nejdramatičtějším bojům mezi dospěláky a dospívajícími, se začínáme vyrovnávat s otázníky sami v sobě. Řešíme nejdůležitější otázku našeho života: Jaký má život smysl? Proč jsme se vůbec narodili? Čím budeme? Jsme schopni si najít partnera? Umíme něco? Co se mnou bude, když? Proč jsem se narodil, když musím umřít?atd. Dospělí naopak svoje ratolesti častují otázkami: Kam jdeš? Kdy se vrátíš? S kým jdeš? Kdo tam bude? Co ta holka (kluk) dělá? Z jaké je rodiny? Zkrátka život je plný otázek. S otazníkem začíná každý den našeho života. Co všechno dnes musím udělat? Stihnu to? Kolik je hodin? Kdy musím být na schůzce, jednání, rande? Trefným příkladem otazníků je život vdané ženy a matky. Nejčastější otázkou žen je: Co budu dnes vařit? Co budeme dnes jíst? Děti a manželé zasypávají denně ženy otázkami: Co bude k obědu, večeři, máš něco dobrýho? Nechci se zabývat politikou, protože otázek na naše zkorumpované politiky a jiné důležité činitele našeho veřejného života bychom měli nespočitatelně. Jenomže oni nám stejně lžou, tak proč se jimi vůbec zabývat?

Na otázky všech, nejen našich dětí, musí člověk odpovědět. Jestli řekne pravdu nebo lež, to už je mimo toto téma a museli bychom se pouštět do celkem komplikovaného filosofování. Já se velmi snažím mluvit pravdu. To co si myslím, řeknu na rovinu. Někdy si uvědomím příliš pozdě, že jsem se měla zeptat také já? Myslím, že se všeobecně málo sebe navzájem ptáme. Položit otázku není jednoduché, ale potřebné pro dobrou komunikaci, pro pochopení druhého člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haru-chan Haru-chan | 5. května 2013 v 19:47 | Reagovat

True story bro...

2 Em Age Em Age | Web | 5. května 2013 v 20:12 | Reagovat

Ludvíka znám, ale tuto básničku jsem od něj ještě nečetla, nicméně je krásná! Opravdu donutí člověka se zamyslet. Nad diskriminací hlavně.
Krásný článek hej. :)

3 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 5. května 2013 v 20:18 | Reagovat

*:3
*promiň, že otravuji,ale mohla by jsi prosím dát hlas LADY CARROT moc děkuji:) http://fuck-diary.blog.cz/1304/devate-kolo-souteze-o-nejlepsi-blog

4 Caroline* Caroline* | E-mail | Web | 5. května 2013 v 20:27 | Reagovat

ta básnička?
dokonalost*

5 Dem. Dem. | Web | 5. května 2013 v 21:32 | Reagovat

Je to hezky napsané a rozhodně si téma týdne pojala podle mě ze všech nejlíp. Že jsi si zrovna vybrala tolik otazníků v životě člověka. :) A ta básnička je opravdu úžasná. Četli jsme si jí nedávno ve škole a povinně jsme se nad tím museli zamyslet aj. :) Je hrozně fajn přečíst si tohle od tebe, protože se to skoro podobá tomu, co jsem ve škole musela psát já. :D Všichni ostatní byli úplně mimo a život je jim ukradenej. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.