Pohádka o stáří

16. února 2014 v 15:42 | altermater |  Povídky




Můj strýc celý svůj život tráví v jedné malé chalupě v blízkosti lesa a polí, poblíž Skutče na Českomoravské vrchovině.
Po smrti tety velmi trpěl. Zemřela mu doma, vydechla naposledy v noci v jeho náruči. Strýc s tetou žili v téhle chaloupce láskyplně, nerozlučně, poklidně a velmi prostě. Byla to pro něj obrovská ztráta, nemohl a nechtěl zůstat sám, opuštěn. Potřeboval se o někoho starat, s někým sdílet svoje radosti i trápení.
Ve své téměř osmdesátce začal navštěvovat svoji bývalou spolužačku v domě s pečovatelskou službou. Znali se z minulosti, měli se rádi, on jí nosil květiny a dobroty, procházeli se po parku, vyprávěli si, drželi se za ruce, i pusu si dali. Strýc byl zase šťastný a rád nám o své přítelkyni a jejich vztahu vyprávěl. Stáří je ale nemislosrdné. Kamarádka zemřela. Strýc chtěl ale žít dál hodnotným životem. Někde na nákupu se seznámil s další ženou, do které se zamiloval. Vyprávěl o ní a dělal si sám ze sebe legraci, jak jí hubičkuje a jak se všichni diví, že v tomhle věku? Osudu ale člověk neunikne a tato žena také záhy zemřela. Byla velmi nemocná. To už bylo ale na strýce moc strádání, prodělal mozkovou mrtvici. Byl ochrnutý na půl těla, učil se znovu chodit, mluvit, používat ruku. Jeho chuť do života, vůle, optimismus a vitalita byla obrovská. Když se vrátil z lékařských rehabilitací domů, vymýšlel, jak se dál uzdravovat. Stále zkoušel chodit, nejdříve po domě, pak po zahradě, pak k poli, pak k lesu a nakonec až k silnici. Syna poprosil, aby mu na jeho cestu k silnici udělal odpočinkové sesle. Nakonec se dvěma odpočinkovými zastaveními ujde s berlemi skoro dva kilometry. Na třetím odpočívadle u silnice pod velkou starou lípou pozoruje auta, občas se s pocestnými dá do řeči a po vydatném odpočinku se vydá šouravým krokem s pomocí berlí zpět do své chaloupky. Doma se zase věnuje rehabilitaci své ruky. Začal modelováním z hlíny. Dcera mu obstarala modelářskou hlínu a on vymýšlel všelijaké loutky, kulisy, tvořil divadlo. Vodník, ježibaba, čert, perníková chaloupka se ale hroutily, nechtěly držet tvar, dělal je moc velké. Zvolil tedy jinou rehabilitaci a začal kreslit obrázky. Přestože má velmi špatný zrak, kreslí nyní vzpomínky ze svého mládí voskovkami na čtvrtku.
Je známo, že si starý člověk, a obzvlášť po mrtvici, pamatuje více co bylo dávno, než co bylo včera.
Jeho obrázky jsou úžasné. Jsou barevné, veselé, přes celý formát papíru a vyjadřují podstatu jeho zážitku. Já jsem od něj dostala na památku obrázek, jak jde pro manželku a svoji prvorozenou dceru (moji sestřenici) do porodnice. Je na něm porodnice, auto, teta, která nese v náručí miminko v peřince, a strýc s kytkou. Je to velmi dojemné. Když jsme byli za strýcem naposledy, svěřil se nám, že se rozhodl nyní nakreslit celý svůj život, rok po roku svoje nejdůležitější příběhy.
Strýci je dnes 92 roků. Musí tu být ještě hodně dlouho aby dokončil svoji obrázkovou kroniku života.
Těším se, až ho zase navštívím a potěším se jeho obrázky, poslechnu si jeho vyprávění. Tentokrát mu přivezu staré gramofonové desky s písničkami jeho mládí a budeme si zpívat.
Já se stáří nebojím. Mám velký vzor, který hodlám následovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | Web | 16. února 2014 v 16:22 | Reagovat

Nádherný příběh. Lidský, láskyplný a nadějný. Jeden z mála, k tomuto tématu týdne, po jehož přečtení se usmívám a je mi hezky. Díky

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 16. února 2014 v 16:49 | Reagovat

Lidé, kteří mají takovou vůli k životu nikdy "nezestárnou". zato ti, co si už v šedesáti stěžují, jak je všechno bolí a že za komoušů bylo líp a že dnešní mládež je pakáž, ty většinou něco OPRAVDU začne bolet, mládež je nemá ráda a komouše komentovat nebudu........Jinak moc krásnej příběh,držím svému strýci palce, aby tady byl ještě spoustu let:)

3 Helena Helena | 16. února 2014 v 17:07 | Reagovat

Je to až dojemné.Tvůj strejda má v sobě optimismus na rozdávání.I přes všechny útrapy nenaříká a snaží se předat něco,z čeho budou čerpat generace po něm.

4 Normální člověk Normální člověk | 16. února 2014 v 23:06 | Reagovat

Pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.