Umění mlčet

1. září 2017 v 16:04 | altermater |  Povídky

Zvoní telefon......



Zuzka: Ahoj Vlasti, už jsi slyšela, že má Jany manžel milenku?

Vlasta: Ne, neblbni! Jirka? Ten prevít! A koho?

Zuzka: Tu blbou blondýnku z večírku, jak jsme slavili moje narozeniny.

Vlasta: Ježíš, to byla kráva, ale byla fakt pěkná, hlavně ty přednosti. No, na to mužský letí, jak vosa na cukr. Když jde vo "TO", tak jde ostatní stranou.

Co budeme dělat? Řekneme to Janě?

Zuzka: To fakt nevím, řekla bych, že raději NE! Třeba ho to přejde, až zjistí, že je to blbka.

Vlasta: Tak jo, snad jí to neřekne někdo jiný, kdo se o tom dozví. Možná, že na to přijde sama, když bude Jirka divnej, nezvládne to. No, musíme jí držet palce. Mají dvě děti a manželství jim docela klapalo. Těm chlapům fakt přestane fungovat mozek, když jde o sex. Mám známé, kterým se to taky stalo

Zuzka: Tak to prosím nikomu neříkej, necháme si to pro sebe, a před Janou nesmíme dát nic na jevo.

Vlasta: Jasně, mlčím jak hrob! Ahoj.

Zuzka: Ahoj, měj se hezky.



Tenhle zdánlivě banální a celkem běžný příběh ukazuje, že někdy umět mlčet je velmi těžké. Slyšela jsem mnohokrát názor, že se v tomhle případě mlčet nemá! Vždyť všichni kolem vědí, co se děje, jen podváděný ne. Dalo by se říct, že by měl právě on, a jedině on znát pravdu. Vždyť je to nemravné být podváděn od partnera a pak i od přátel a rodiny. Já si myslím, že je správné mlčet, nemáme právo brát osud lidí do svých rukou. Tím, že udržíme jazyk za zuby třeba zachráníme manželství, které může nakonec fungovat až do konce života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.